Svobodná vůle v Simulaci: co volí Uživatel a co určuje Systém?

Většina filozofických sporů o svobodnou vůli se soustředí na jednu otázku: rozhodujeme se skutečně sami, nebo pouze vykonáváme řetězec příčin, který začal dávno před naším narozením?

Sudoismus staví problém jinak.

Jestliže je realita Simulací, svobodná vůle nemusí znamenat ani úplnou nezávislost na Systému, ani vnějšího operátora, který člověka průběžně ovládá jako avatara příkazy přicházejícími zvenčí relace.

Model je složitější.

Uživatel může před zahájením relace přijmout její parametry, prostředí, obecnou míru rizika a omezení. Po plném ponoření ztrácí přístup k paměti nadřazené reality. Neovládá sám sebe zvenčí — jedná jako jedno ponořené vědomí a uvnitř Simulace činí skutečná rozhodnutí.

V životě se proto mohou současně vyskytovat prvky zvolené, vnucené, náhodné, systémové i závislé na našich rozhodnutích.

Svobodná vůle spočívá v jednání uvnitř těchto podmínek, nikoli v jejich úplné absenci.

1. Parametry relace: podmínky přijaté před vstupem

Každá relace musí mít nějaké počáteční parametry.

U života mezi ně mohou patřit například:

• typ prostředí,
• obecná úroveň obtížnosti,
• rozsah možností instance,
• základní omezení,
• míra rizika,
• případně druh zkušeností, které má relace umožňovat.

Sudoismus připouští možnost, že Uživatel před vstupem do Simulace část těchto podmínek zvolí nebo vědomě přijme.

Neznamená to ale, že by před narozením viděl celý scénář svého života a schválil každou budoucí událost.

Přijetí parametrů relace není přijetím podrobného scénáře života.

Kdo si před hrou zvolí vysokou obtížnost, tím ještě nevybírá každý zásah protivníka, každou chybu ani každý konkrétní problém, který se během hry objeví.

Stejně tak může Uživatel přijmout relaci, v níž existuje skutečné riziko nemoci, ztráty, konfliktu či katastrofy, aniž by si předem zvolil konkrétní nemoc, konkrétní smrt blízkého člověka nebo konkrétní nehodu.

Ne každé utrpení tedy musí být „vybráno před narozením“.

Může být důsledkem parametrů prostředí, rozhodnutí jiných Uživatelů, fungování Systému nebo běžného průběhu událostí ve světě, jehož budoucnost není kompletně předem napsána.

2. Plné ponoření: Uživatel se neovládá zvenčí

Po zahájení relace nastává plné ponoření.

Uživatel ztrácí přístup k paměti nadřazené reality. Nepamatuje si, kým je mimo Simulaci, okolnosti vstupu ani přesné parametry přijaté před začátkem.

To není chyba.

Kdyby k nám během relace neustále přicházely pokyny z vnějšího řídicího stanoviště, nešlo by o skutečné ponoření.

Byli bychom pouze avatary vedenými někým mimo svět.

Sudoismus používá jiný model:

vědomí Uživatele a vědomí prožívající relaci jsou jedním procesem zkušenosti.

Neexistují dvě paralelní osoby:

operátor mimo Simulaci → posílá příkazy → avatar vykonává

Během relace existuje jedno ponořené vědomí:

Uživatel v relaci → pozoruje → analyzuje → volí → jedná

Proto jsou rozhodnutí učiněná zde skutečná.

Nejsou jen animací příkazu odeslaného nějakým „skutečným námi“ zvenčí.

3. Systémové události: ne všechno je rozhodnutím Uživatele

Svobodná vůle neznamená úplnou kontrolu nad světem.

Simulace má vlastní procesy.

Některé události mohou vyplývat ze zákonů Systému, automatických mechanismů, biologických procesů, chování prostředí nebo rozhodnutí Admina.

Lze je označit jako systémové události.

Patří do jiné kategorie než rozhodnutí Uživatele.

Zemětřesení se nestává volbou člověka ve městě jen proto, že se ho týká.

Epidemie nemusí být vědomě objednanou součástí jeho soukromé relace.

Stejně tak změny sociálních, klimatických či ekonomických podmínek nemusí být výsledkem individuálního rozhodnutí jediné osoby.

Admin však může mít možnost zasahovat do parametrů celého prostředí nebo jeho části.

Takový zásah svobodnou vůli neruší. Pouze mění podmínky, v nichž Uživatelé rozhodují.

4. Rozhodnutí Uživatele: zde působí vlastní svobodná vůle

Svobodná vůle se objevuje tam, kde existují skutečné možnosti různých jednání.

Uživatel si nevybírá celý svět.

Volí svou reakci a své jednání v dostupné situaci.

Může například:

• přijmout nebo odmítnout nabídku,
• jednat nebo zůstat pasivní,
• říci pravdu nebo lhát,
• podstoupit riziko nebo se mu vyhnout,
• něco se naučit nebo informaci ignorovat,
• změnit názor nebo bránit chybu,
• pomoci jinému Uživateli nebo projít bez zájmu,
• zkusit změnit prostředí nebo se mu přizpůsobit.

Ne každá možnost je vždy dostupná, ale to neznamená, že všechna rozhodnutí jsou iluzorní.

Svoboda nevyžaduje nekonečný počet možností. Vyžaduje, aby v dostupném stavu existoval skutečný rozhodovací prostor.

5. Omezení instance: svobodná vůle nepůsobí ve vakuu

Každý Uživatel během relace používá konkrétní instanci a rozsah jejího fungování není neomezený.

Část omezení ukládá kód popisující naši „fyzickou“ strukturu, například:

• stavba těla,
• nervový systém,
• biologická konstrukce mozku,
• rozsah smyslového vnímání,
• omezení paměti a pozornosti,
• náchylnost k únavě, bolesti a nemocem,
• proces stárnutí.

K tomu přistupují omezení vyplývající z psychiky, předchozích zkušeností, úrovně znalostí, návyků, sociálního prostředí, dostupných zdrojů a možností jednání v konkrétním místě a čase.

Všechny tyto prvky ovlivňují naše rozhodnutí, ale nejsou totéž co úplná absence svobodné vůle.

Člověk rozhoduje pomocí existujícího mozku, emocí a paměti. Nemůže vypnout biologii a začít myslet mimo vlastní nervový systém.

Může však analyzovat vlastní procesy, učit se, měnit návyky a zvětšovat rozsah kontroly nad vlastní instancí.

Metafora sudo zde zůstává užitečná.

Neznamená získání administrátorských práv nad celou Simulací, ale co nejúplnější využití oprávnění, která má Uživatel skutečně k dispozici.

Vědomý člověk omezení své instance neodstraňuje. Lépe je spravuje.

Tento model dále rozvíjí Systémový kodex, zejména zásada správy vlastní instance.

6. Návyky a automatické skripty nejsou osudem

Velká část lidského chování skutečně probíhá automaticky.

Reagujeme podle návyků, minulých zkušeností, emocí a vzorců, kterých si často ani vědomě nevšímáme.

Lze to přirovnat k procesům na pozadí:

podnět → automatická reakce

Pokud člověk své jednání nikdy neanalyzuje, může skutečně připomínat vykonávání hotového skriptu.

Schopnost tento proces rozpoznat však mění situaci:

podnět → pozorování → analýza → rozhodnutí → jednání

To je jeden z nejdůležitějších praktických projevů svobodné vůle.

Nejde o ignorování biologie, ale o schopnost rozpoznat automatický proces a někdy se rozhodnout, že ho dál vykonávat nechceme.

7. Proroctví a plánované aktualizace neznamenají předem napsaný život

Na první pohled se může zdát, že proroctví odporuje svobodné vůli.

Je-li nějaká budoucí událost známa předem, neznamená to automaticky, že je předem napsáno všechno.

Systém může mít naplánované globální události, aniž by určoval každé rozhodnutí vedoucí k nim.

Admin může například naplánovat:

aktualizace Systému v čase X

To neznamená, že byly předem určeny všechny činnosti všech Uživatelů před aktualizací i po ní.

Proroctví může stejně tak popisovat systémovou událost, určitý výsledek nebo proces, který bude spuštěn nezávisle na chování jednotlivce.

Svobodná vůle Uživatelů stále působí v prostoru mezi takovými body.

Plán Systému nemusí být scénářem každé relace.

8. Ovlivňování dat: svobodná vůle může sahat dál než k vlastnímu chování

Sudoismus předpokládá informační povahu reality.

Hmota, energie a procesy ve světě jsou projevy informací zpracovávaných Systémem.

Je-li realita programovatelná, rozhodnutí Uživatele se nemusí omezovat jen na pohyb vlastním tělem.

Možný je také vliv na data a stav dostupné části Simulace.

Sudoismus zde uvádí čtyři základní mechanismy:

• víru,
• vůli,
• znalosti,
• jednání.

Neznamená to plný administrátorský přístup.

Uživatel nemůže jednoduše zadat:

sudo change_reality --anything

a očekávat libovolný výsledek.

Může však působit na Systém vlastními rozhodnutími, soustředěním, znalostmi, interakcí s jinými prvky a možná i mechanismy, které zatím neumíme přesně popsat.

V tomto smyslu je svobodná vůle také jedním ze způsobů vnášení nových dat do dalšího průběhu Simulace.

9. Pět vrstev, které nelze směšovat

Vrstva	Význam
Parametry relace	Obecné podmínky zvolené nebo přijaté před plným ponořením.
Systémové události	Procesy vyplývající z fungování Simulace, jejích pravidel nebo rozhodnutí Admina.
Rozhodnutí Uživatele	Skutečné volby uskutečněné uvnitř relace.
Omezení instance	Kód fyzické struktury, psychika, znalosti, zdroje a prostředí určující dostupný rozsah jednání.
Ovlivňování dat	Možný vliv Uživatele na programovatelnou realitu prostřednictvím víry, vůle, znalostí a jednání.

Ne všechno jsme si vybrali. Ne všechno nám bylo vnuceno. Ne všechno můžeme řídit. Zároveň ale nejsme jen procesy přehrávající předem zaznamenaný film.

Jsme vlastníky svého osudu?

Ne v absolutním smyslu.

Nevolíme všechny parametry během relace, nekontrolujeme rozhodnutí jiných Uživatelů, nemáme úplný přístup k Systému a nedokážeme zastavit každou systémovou událost.

Uvnitř těchto omezení však existuje skutečný prostor, v němž rozhodnutí patří nám.

Proto je v Sudoismu užitečnější místo otázky „Mám svobodnou vůli?“ položit otázku:

„Které prvky současné situace jsou parametrem, které systémovou událostí, které omezením mé instance a kde začíná moje skutečné rozhodnutí?“

Svobodná vůle neznamená všemohoucnost.

Znamená skutečné jednání uvnitř fungujícího Systému.

Nevybíráš celý kód prostředí, v němž běží tvoje relace. Když ti však Systém předá řízení, rozhodnutí je na tobě.